Recenze: V šedých tónech

Ahoj.

Vítám Vás u další recenze. Knížka V šedých tónech je báječná. Už teď vím, že patří do mojí Top 10. Kdo tuto knihu ještě nečtl, tak se koukněte na moji recenzi. Možná se Vám bude líbit a nakonec si tu knihu přečtete...


Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

Můj názor:

Kniha je skvělá. To jak vystihuje životy nevinných lidí. To, jak vypadal svět. Jak byl krutý. Vše moc pěkně napsané. Prostě nemám slov. Kniha má 85 kapitol, epilog, poděkování, ale i více. Děj, který autorka dokázala dát do 288 stránek je neuvěřitelný. 

 "Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek."

Děj:

Kniha je rozdělena na tři části.

Lina pochází z Litvy. Žije se svou matkou, otcem a bráškou. Jednou večer k nim vtrhnou příslušníci NKVD. Musí si nabalit potřebné věci a pak odjet. Jsou naloženi do auta, kde je spousta dalších lidí. Později jsou naloženi do vagonů. Jak řekl Jonas: pro prasata a krávy. Když byli deportováni, tak Litvu obsadilo Německo i Sovětský svaz. Lidé ve vagonu se o tom bavili, a mysleli si , že je Hitler zachrání.  

Jo, pak se několik kapitol odehrává ve vagonech. Dusno, těsno, tma. Ale přežili to. Později vlak zastavil v Altaji. Tam budou bydlet v chatrči, kterou vlastní Aljuška. Pracují, nejedí (jen kousky chleba), kouří knihy. Život měli krutý. Kopou na poli brambory a řepu. Pak nic nedostanou. Teda, pokud si to neukradnou. V Altaji se také řeší podepsaní smlouvy. Smlouva o tom, že pro ně budou pracovat dalších 25 let. Kruté. Odporují, ale nakonec to podepíšou.  Jednoho dne přijde Andrius Lině říct, že jsou na seznamu. Jakém? Na seznamu lidí, kteří budou odvezeni pryč z Altaje. Otázkou zůstává kam. Jedou skoro všichni, kteří jsou podstatní už od začátku knihy. Kromě Andriuse. Nastane osudný den, a všichni odjíždí. Jedou na Sibiř. K polárnímu kruhu. Do největší zimy. Pak dojde i k překročení polárního kruhu. A jsou na Severním póle. Kde nic není. Tam mají za úkol postavit si dům. Umírají tisíce lidí. Trpí nemocemi.  Jedním z nich je i Linina matka. 

V knize je spousta smutku. To jak Lina vypráví, jak se snaží přežít, jak mrzne, jak nemá co jíst, jak,..a další jak. Jak už jsem se zmínila, Lina a její rodina je z Litvy. Litva. Taková země, o které se moc nemluví. Ale teď už vím, že i tam byly zvráceny osudy nevinných lidí.

Bylo mi jich líto. Tato kniha pěkně ukazuje, že lidé neměli lehký život. Když si tuhle knihu přečtete, tak Vám dojde, že se chcete o druhé světové válce dozvědět více. Mě to teda došlo. Upřímně, jsem ráda, že to bylo z pracovního táboru (ne že by se mi to líbilo), ale kdyby se vše odehrávalo v koncentračních táborech, tak by to bylo horší.

Postavy:

Lina Vilkasová- Patnáctiletá dívka, která ráda maluje. Po prázdninách se chystala na uměleckou školu. Je hodná. Milá. Obětavá.

Andrius Arvyndas- Hodný kluk, kterého Lina potká ve vagonu. Nejspíš je i krásný. Lina, i on k ní, něco začne cítit.

Další je mamka Liny. Je to člověk, kterého by chtěl poznat každý. Ničeho se nebála, měla starost i o lidi, které nikdy neznala.

Pak mladší desetiletý bráška Jonas. Lidi ve vagonu jako je plešatý muž, paní Rimasová, paní Grybasová, muž s hodinkami, Ona. Pak i příslušnici NKVD, kteří je měli celou dobu na hlídání- Kreckij a Ivanov.

"A my se uvidíme….Podívej se na mě. Uvidíme se. Mysli na to. Mysli na mě a na to, že ti donesu tvoje kresby. Představuj si to, protože to tak bude. Uvidíme se"

Na konci knihy je takové shrnutí, jak to vše probíhalo v minulosti. Doopravdy probíhalo. Když jsem to četla, bylo mi špatně z lidí, kteří toto udělali. Líto lidí, kteří to trpěli.

Ke konci bych chtěla říct, že to vše skončilo hezky. I když jsem brečela.

První a poslední věta:

Zatkli mě v noční košili.

Sáhla jsem do kapsy a stiskla oblázek.

Hodnocení:

Celková kniha je úžasná. Určitě stojí za přečtení. Pokud si ji chcete koupit, její nejlepší cenu zjistíte na Srovname.cz

100%

Natka ♥

Četli jste už tuto knihu? 

Líbí se Vám recenze?